O tom, že by se nejen při sportu mělo dodržovat pravidlo „fair play“ jistě nikdo nepochybuje. Ne vždy je tomu tak, proto je prokázání tohoto pravidla většinou oceňováno a uznáváno. Základem každého sportovního klání by tedy mělo být dodržování pravidel v každém smyslu slova.
- Někteří sportovci se ale dostali do situace, která toho pravidlo posunula ještě o krok dál.
-
Do situace, kdy měli na vybranou.
- Buď se zachovají skutečně fair play a zahodí tak například svou šanci na dobré umístění nebo dokonce na vítězství anebo otočí hlavu a budou dělat, že problémy svého sportovního kolegy nevidí.
Toto pravidlo není v žádném případě novodobé, ale sahá až do starověkého Řecka, kde byla na tamější olympiádě odvaha a rovné jednání nadřazena možnému vítězství. Tento prvek se později dostal i na kolbiště středověkých rytířů. Jejich kodex zapovídal využít slabosti protivníka anebo jakýmkoliv podvodem získat výhodu.
Férové jednání za cenu vítězství
Jedním ze známých závodníků, kteří mají smysl pro fair play, je Lawrence Lemieux. Na olympijských hrách v Soulu (1988) bojoval v jachtingu o druhou pozici. Vše zahodil ve chvíli, kdy si všiml závažných potíží singapurských závodníků, kterým se vydal na pomoc.
- Závod pro něho pokračuje až ve chvíli, kdy připlula záchranná loď.
- Svůj téměř vyhraný závod ukončí na jedenáctém místě.
Místo olympijské medaile získává cenu Pierre de Coubertina – cenu fair play. Krásný příklad férového jednání můžeme najít i u našich sportovců. Na závodech ve slovinské Pokljuce naše Gabriela Koukalová omylem přišlápla lyži soupeřce Miriam Göessner. Ta vzápětí upadla.
- V cílové rovince Gabriela pustila Miriam před sebe a přenechala jí tak první místo.
- Bylo to krásné gesto, kterým se chtěla omluvit.
- Gesto, které má o to větší váhu, že ten nechtěný incident zřejmě příliš diváků nevidělo.