I když potkáme v našich řadách i profesionální i ještě daleko početnější amatérské sportovce, výletníky a podobné lidi, kterým není vlastní pohyb cizí, musíme si přiznat, že lidstvo jako celek v průběhu svého vývoje značně zpohodlnělo. Namísto toho, abychom trávili dlouhé dny lovem, zamíříme jen na pár minut do nejbližší samoobsluhy, namísto klábosení s lidmi ze sousedství i poutníky ze vzdálenějších míst a cest po okolí si zjistíme zásadní informace při posezení u novin nebo televize, namísto her v lůnu matky přírody hrajeme tyto vsedě na počítačích a chytrých telefonech…
Prostě jsme často líní udělat nějaký ten zbytečný pohyb. A než abychom si někam zašli, dojedeme si tam autem.
Auty míříme nejenom tak, kam se logicky jinak než těmito nedostaneme, nejezdíme jimi jenom do velkých dálek nebo tam, kam se pěšky a veřejnou dopravou dostat nedá, nepoužíváme je jenom tehdy, když je třeba odvézt velký náklad, který bychom jinak nepobrali. Jezdíme jimi pomalu kamkoliv, třeba i na nákup do nedalekého obchodu nebo někam pomalu za roh. A nejednou si při tom ani neuvědomujeme, jaké nedostatky něco podobného má.
Pokud se auty přepravujeme zbytečně na krátké vzdálenosti, vlastně jenom zbytečně utrácíme peníze. A nejen peníze. Namísto toho, abychom si trochu ošoupali boty, spálíme relativně nemálo pohonných hmot, což v konečném důsledku leze do peněz, a spolu s tím zaneřádíme vzduch zbytečně výfukovými plyny, jež jsou sice u moderních vozů menším problémem než kdysi u Trabantů, ale ani tak nejsou rozhodně neškodné. A to už ani nemluvě o čase, který tím strávíme, protože než se třeba auto odemkne, než do něj nasedneme, zapneme si bezpečnostní pás, nastartujeme, vycouváme a v cíli zase zaparkujeme, auto vypneme, vylezeme z něj a zamkneme ho, už bychom tam pěšky dávno byli.
Ale jsme prostě takoví. Jsme nejednou líní na krok. Ale za to nic z oboru auto moto nemůže, za to si můžeme my sami. My, kdo pak třeba polykáme rádoby zázračné pilulky ve snaze zhubnout.
